wz
.: Saphira :.
Dvoutýdenní výpověď

by Vanityfair

Hermiona Grangerová, vedoucí ministerského oboru Věštění z čísel, právě ztratila práci. Mohl za to něčí názor, že práci dostala díky svému věhlasnému přátelství s Harry Potterem, který způsobil její definitivní vyhazov. Nebo tomu pravděpodobně dopomohla Rita Holoubková, jejíž zlomyslné lži, vyplňující titulní stranu Denního Věštce, až převyšovaly její ukázkovou přehlídku bulvárních výmyslů.
Po jejím nedávném rozvodu, kterým se zapsala nesmazatelným inkoustem na černou listinu (neboť většinou bylo raritou ukončit manželská zaklínadla v kouzelnickém světě), a po obvinění z nepatřičného zacházení se svými podřízenými, se před její ministerskou kariérou zavřela vrata s hlasitým úderem.
A to se přihodilo zrovna v moment, kdy přišly účty k zaplacení. Kráčela Příčnou ulicí a pátrala po přítomnosti nějaké cedule "Hledáme výpomoc". Pár jich našla, ale když vešla dovnitř, aby se zeptala, shledala, že většina lidí nejen čte Denního Věštce, ale že i stejně věří jejímu předchozímu zaměstnavateli.
Právě když to chtěla vzdát a jít domů, narazila na knihkupectví. Jeho vývěsní štít, Literati , vypadal, jako by jí měl každou chvíli spadnout na hlavu a nemohla říct, jestli cedule s nabídkou práce na dveřích vypadá staře kvůli zažloutlé špíně na zanedbaném skle nebo jestli tam opravdu byla celé věky.
Nakonec, za zkoušku nic nedám a mohlo by to být hezké pracovat v knihkupectví, přemýšlela. Milovala knihy. S hlubokým nádechem vzala za kliku a otevřela dveře. Zvonek zacinkáním oznámil její příchod a svraštělá stará čarodějka v rohu překvapeně vzhlédla.
"Vítám vás zde, drahoušku," řekla. Její hlas zněl jako by spolkla ropuchu a dech jí zapáchal po česneku. Hermiona se skoro otočila na podpatku a odešla, ale hrozivé nezaplacené účty ji přinutily vytrvat do konce.
"Zdravím. Viděla jsem venku na ceduli, že nabízíte práci," řekla Hermiona.
"Ach, nevlastním to tu. Jsem pouze zákazník," řekla stařena. Hermiona zadržela dech.
"A víte, kdo ano?"
"Já," ozval se hluboký hlas. Obrátila se a neuviděla nikoho jiného než profesora Severuse Snapea, vypadajícího stejně hrozivě a podrážděně, jako si ho pamatovala.
"Potřebuji práci," řekla po několika momentech, během kterých se vzpamatovávala z počátečního šoku. Předpokládala, že někdo jako profesor Snape odejde z Británie nebo vůbec z kouzelnického světa, zvlášť poté, co jen těsně unikl doživotnímu vězení v Azkabanu za vraždu Albuse Brumbála. Ale stál tu, se stejným výrazem opovržení, oblečen do stejného černého hábitu, který vždy nosil. Jediným doplňkem, který přibyl, byly úzké brýle na čtení, nyní posazené na konci jeho velkého křivého nosu a pár stříbrných vlasů na jeho spáncích.   
"Není tu nic na práci," odpověděl.
"Budu chtít padesát Galeonů za týden. Nepracuji po šesté hodině večer ani o víkendech a očekávám, že se mnou bude zacházeno s respektem," řekla Hermiona a úplně ignorovala jeho předchozí prohlášení. Zoufalství ji hnalo vpřed. Potřebovala tu práci.
"Tak jí tu práci dejte. Vysloveně tu potřebujete ženský dotyk," zašeptala ta stará žena z rohu.
Snape se k ní otočil a nařídil jí stejným tónem, se kterým mluvil na Harryho nebo Nevilla, aby odešla. S rozhořčeným pohledem vyšla, ale předtím položila Hermioně ruku na rameno. "Hodně štěstí tady s tím, drahoušku."
Hermiona, zadržujíc svůj dech, se na ni usmívala, dokud neodešla. Pak se obrátila zpátky k profesorovi a čekala. Měřili se pohledem. Po několika dlouhých momentech to vzdal.
"Dvacet Galeonů měsíčně. Zavíráme v osm a budete mít volno pouze v neděli," opáčil.
"Čtyřicet Galeonů – mám nezaplacené účty."
"Třicet – konečná nabídka."
"Platí," řekla Hermiona a nastavila ruku. Profesor Snape zkroutil rty v úšklebek, s největší pravděpodobností to gesto považoval za sentimentální.
"Začínáte zítra," řekl. Její ruka zůstala viset ve vzduchu. Stáhla ji zpátky se vší důstojností, kterou do toho pohybu mohla vložit.
"Tak tedy zítra," řekla.
"Teď běžte."
 
------*-*-*------
 
Hermiona si představovala, že práce v knihkupectví bude být vzrušující a báječná. Že bude pomáhat lidem vybrat tu správnou knihu – bude mít šanci prosazovat své oblíbené knihy, ale ve skutečnosti to byla nudná a jednotvárná práce. Obzvláště ve Snapeově obchodě, který zaujmul jen velice málo zákazníků.
"Co teď vlastně děláš?" zeptal se jí Ron jednoho dne, kdy se vydala k Děravému Kotli na oběd.
"Prodávám knihy. Upřímně Rone, je to mnohem méně obtížné na pochopení, než vedoucí věštění z čísel na ministerstvu kouzel," řekla netrpělivě.
"Myslím, že je to zrovna ta část, která se chápe nejhůř, Hermiono. Nemohla sis najít jinou práci ohledně věštění z čísel?" zeptal se Harry, "jak jsi mohla klesnout z vedoucí oddělení věštění z čísel k pokladní v knihkupectví?"
Nebo taky k práci pro profesora Snapea, pomyslela si. Ještě jim neřekla podrobné detaily o svém zaměstnavateli - zejména o jeho znepokojující identitě. Nemohla by strávit protesty a útoky na jeho osobu, mimoto mu Starostolec udělil svobodu - jestli si pamatovala správně, bylo to něco o polehčujících okolnostech. Měla splátku k zaplacení a Severus Snape, chladnokrevný vrah a zrádce, kým jistě mohl být, by jí mohl pomoci dluh zaplatit.
"Rozhodla jsem se změnit povolání na nějaké méně stresující, než je ministerské, takže mám čas pracovat na mém dalším projektu," řekla. Znělo to skoro tak dobře, jak si to nacvičovala.
"A co to je?" zeptal se Ron.
"Píšu historii války," prozradila jim.
A to byla pravda. Každý den, po jejím prvním týdnu v obchodě, který strávila uklízením, si Hermiona vytáhla pergamen a brk a napsala každou vzpomínku, kterou měla na válku. Začala se čtvrtým ročníkem. Když nepsala, četla - knihy o lektvarech, obraně proti černé magii a kouzelných formulích, od každého něco. Nezajímala se o to, jak hluboko klesla. Zajímalo ji, proč na tohle nepomyslela jako na zaměstnání už dřív.
"Tohle nevypadá jako práce," reptal jejím směrem Snape, když ji přistihl sklánějící se nad svými pergameny.
Hermiona se na něj podívala a odložila brk. "Co byste chtěl, abych udělala?" zeptala se ho trpělivým tónem, kterým ho stále rozčilovala. Fungovalo to.
"Nemohla byste uklidit…" rozhlédl se okolo, ale jediné, co spatřil, bylo, jak se vše blýská. Hermiona nedělala celé dny nic jiného, než že utírala prach a kýchala každých pár minut. To si stěžoval na neustálý hluk.
"...Něco?"
"Proč mě zaměstnáváte, když tu není žádná práce?"
Snape přimhouřil oči. "Chtěl jsem osobně vidět ‚Krizi středního věku běhny‘," řekl, citujíc tak nenávistný nadpis Holoubkové.
Hermiona zaťala pěsti stejně jako čelist. "Je to ‚Krize středního věku NEBO běhna?‘ Ne BĚHNY, vy mizero."
Snape pouze pokrčil rameny. "Moje chyba."
"Vaše a všech ostatních," řekla hořce. Oči se jí zalily slzami, které usilovně zadržovala. Posledních pár měsíců strávila plakáním, nejprve nad svým bývalým nanicovatým manželem, nad mužem, kterého potkala v zahraničí a vdala se za něj příliš mladá, a pak i nad ztrátou práce, nad povoláním, do kterého vložila celou svou duši. Nepotřebovala do toho přidávat ještě i opovržení Severuse Snapea.
Vzhlédla a zjistila, že jí stále opatrně pozoruje. "Jsou i horší slova, kterými se dá někdo nazvat, " řekl lehčím tónem.
"Jako třeba vrah a zrádce?" Nechtěla, aby to vyznělo tak krutě, jak to z ní vyšlo, ale hořkost jí přetékala z úst. Najednou pochopila, proč se Snape vydal tou cestou, kterou se vydal.
"Například." Nezdálo se, že by to chápal jako obvinění, ale jenom jako by akceptoval, že k němu používala takové pojmenování.
"Jak jste se s tím vyrovnal?"
"Terorizoval jsem studenty a pak zákazníky. Nejsem si jistý, že se to dá vysvětlit jako vyrovnávání se s tím…alespoň ne tak dobře." Odešel a Hermiona jen zůstala zírat na jeho vzdalující se záda. Kdyby se jí někdo zeptal, nikdy by nepopsala Severuse Snapea jako sympatického a přemítavého člověka, faktem ale zůstávalo, že nikdy ji nepřestával překvapovat.
A právě když na ni ze zadní části obchodu zahulákal: "Vraťte se zpátky ke své práci!" nebylo to žádné překvapení.
 
------*-*-*------
 
O pár dní později si Hermiona přinesla oběd od Děravého kotle a sedla si se svými hranolkami s rybou dozadu ke Snapeovi.  Zamračila se, když se natáhl a ukradl jí pár hranolek.
"Nabídla jsem se, že vám něco donesu, když jsem tam šla," zabrblala.
"A já vám řekl, že nic nechci," řekl s plnou pusou hranolek. Zavrtěla nad ním hlavou a pozorovala, jak ze skříně vytáhl kotlík a postupně i lahvičky s přísadami do lektvarů.
"Co si myslíte o Von Hausenově knize o Kouzelných formulích?" zeptala se a zavřela svou knihu. Na začátku týdne ho viděla, jak ji čte a zajímalo ji, jestli se to vyplatilo.
"Naprostá blbost," přišla krátká odpověď.
"Bylo to až tak dobré?" zeptala se. Podíval se na ni. Jestli nic jiného, byl to muž několika mála slov.
Hermiona zkusila jinou taktiku, jak ho donutit mluvit.
 "Proč knížky? Proč ne podnikání s prodejem lektvarů?" zeptala se.
"Proč máte nutkání vyslovit každou otázku, která vás napadne?" Ukázal hůlkou na schodiště vedoucí k bytu nahoře. Hermiona sklonila hlavu, když nad ní proletěla lahvička s naloženým čímsi uvnitř.
"Proč cítíte potřebu zamluvit každou otázku, která mne napadne?"
"Nikdo by si nekoupil lektvary od vraha," řekl jí. Hermiona si pomyslela, že to znělo podezřele vyrovnaně, bez žádné hořkosti nebo opovržení. Řekl to, jako by to byl pouhý fakt a nic jiného.
"Byl jste ospravedlněn," připomněla mu.
Snape protočil oči a zašklebil se. "A vy jste opravdu nesváděla své podřízené, ale tomu nikdo nevěří." Na moment se odmlčel a zauvažoval o tom. "Nedělala jste to, že?" zeptal se.
"Ne!"
"Tak tedy dobrá, mám o vás alespoň mlhavě jasnou představu," uculil se na ni, "nebo ne, vraťte se k prodávání knih a nechte mne připravovat lektvary."
Hermiona se na něj zapitvořila, ale ignoroval to. Na moment si ho pozorně prohlédla. Byl stále bledý a vyzáblý - hodně vyzáblý. Vypadalo to, jako by nikdy nevytáhl paty z obchodu ani pro jídlo. Odřízl se od jakéhokoliv kontaktu s každým, koho znal a odmítal většinu úsilí mluvit s někým jiným, než se svými zákazníky.
Dívala se, jak pozoruje malý ohýnek pod kotlíkem a jak si začíná krájet ingredience. Zapomněla, jak ji ještě ve škole fascinovaly jeho přesné graciézní pohyby. Neztratily nic ze své půvabnosti. "Co připravujete?"
"Lektvar proti bolesti hlavy. Nedávno jsem měl hodně velkou spotřebu."
Hermiona se zamračila a odešla zpátky čekat na jejich neexistující zákazníky.
Nakonec odložila svůj poznámkový blok a krátila si dlouhou chvíli hraním Solitaire. Zatímco se probírala balíčkem karet, ignorovala hulákání pocházející od kárové královny.
„Trojku na čtyřku,“ vyřkl hlas za jejími zády.
„To, že se to jmenuje Solitaire, má nějaký důvod,“ odpověděla, když přesunula kartu. Pouze se na ni zaculil – byl to pohled, který začínala nesnášet. Pohyboval se po obchodě, přesouval knihy sem a tam, než se zase vrátil k místu, kde seděla.  Vypadal nervózně, stejně jako se cítila Hermiona.
„Královnu na krále,“ řekl.
„Říkala jsem jí to celých pět minut,“ vystřelila královna. Hermiona protočila oči a nechala ji ležet. Když Snape vytáhl její rukopis a začal ho číst, hlasitě zaprotestovala.
„Ještě to není dokončené!“ On však pouze zdvihl ruku, popostrčil si brýle na nose a narovnal se na židli. Hermiona se zamračila. Neměla ráda představu, že si čte její práci dřív, než je dokončená.  Vlastně se jí ani nezamlouvalo, že čte zrovna o tomto období. Vzpomněla si na jeho nenávistné poznámky načmárané červeným inkoustem ve svých esejích, když byla studentkou, a přemohla nutkání vytrhnout mu papíry z jeho dlouhých prstů, když pomlaskával a vydával jiné zvuky opovržení, zatímco četl.
„Vypadá to, že jste přestala právě v nejlepším,“ poznamenal, když dočetl.
Hermiona na něj zamračeně hleděla. „Myslíte všechno to vraždění?“
To byl důvod jejího zápisníku. Vzpomínky na Hagridovu smrt Averyho rukou, smrt Levandule Brownové, pohled na nafouklé tělo Billa Weasleye a na vzlyky jeho ženy Fleur, ji strašily v noci a ubíjely její úvahy během dne.
„Přesně. Ačkoli předpokládám, že jeden by to mohl považovat za požehnání. Co máte napsáno doposud, je nesporně prohnilé,“ řekl s úšklebkem.
Hermiona mu za tohle papíry vytrhla. „Jak jste mohl!“
„Nikdo si to nebude chtít přečíst.“
„Co vy víte o prodávání? Kdy naposledy jste něco prodal?“
Ignoroval její posměšek. „Kde jsou vaše pocity v myšlenkové náplni? Kde jsou tiché momenty s opravdovou Hermionou Grangerovou? Tajemství o Harry Potterovi, která nikdo kromě jeho nejlepší přítelkyně nezná?“ zeptal se s plnou dávkou sarkasmu.
„Snažím se psát objektivní historii,“ řekla.
Odfrkl si. „Těžko budete objektivní. Byla jste tam. Pozorovala jste, jak se vaši přátelé vracejí zkrvavení a zranění.“
„A hůř!“
„Nebo hůř,“ souhlasil Snape. „Vidíte? Těžko to bude objektivní. Nikdo nechce číst vaši nudnou podrobnou analýzu toho, co se stalo. Chtějí číst o tom, co jste si myslela, co jste cítila, co jste viděla. Copak vás zkušenost s Ritou Holoubkovou nic nenaučila?“
A s tím ji opustil rozzlobenou a plnou spoustou podnětů k přemýšlení.
 
------***------
 
„Nikdo se o ten případ nezajímal tolik jako vy,“ řekla jen tak Hermiona o něco později. Vešla do skladu, kde Snape seděl u svého stolu, zahloubaný do knihy. Jen těžko si mohla představit, s čím se musel vyrovnat od té doby, co si poprvé pomyslela, že se vleklý týden přehoupnul do vleklého měsíce.
„Prosím?“ Snape vzhlédnul od svého účetnictví a brýle se mu svezly po nose. Posunul je zpět a netrpělivě na ni pohleděl.
„Nejsem ani běhna a ani neprožívám krizi středního věku.“
„Opravdu? Rozvod a změna povolání v – kolik vám je? Třicet osm? To se nevysvětluje jako krize středního věku?“ zeptal se kyselým tónem.
„To není krize,“ oponovala. „Kdo říká, že nemůžu být zámožná bez svého strašného a nedbalého manžela a stresující práce?“
„Jistě, začala jste pracovat pro mne a to je o mnoho lepší,“ řekl sarkasticky.
„Vždycky jsem měla ráda výzvy,“ odsekla.
Téměř se nad tím usmál…téměř.
 
------***------
 
„Snape!“ vykřikl Harry o týden později, když konečně z Hermiony vyloudil detaily o její práci.
„Není to tak špatné, jak si myslíš,“ namítala. „Mluvíme o knížkách a o lektvarech.“
„Jak to můžeš říct? Řekla jsi mi, že je pořád neomalený a sarkastický. A nepíšeš svou knihu jen kvůli tomu, co ti řekl za ohavné věci!“
„Měl několik velice…přesných…komentářů k mé knize. A nepřestala jsem psát, pouze jsem to pojala jiným způsobem,“ řekla Hermiona a snažila se udržet svůj hlas. Poslední věc, kterou potřebovala, byla historka v Denním věštci o tom, jak se na veřejnosti hádá se slavným Harry Potterem.
„Prostě to nemůžu pochopit,“ řekl Harry a potřásl hlavou.
„Je to opravdu prosté,“ vysvětlila a její hlas začínal znít rozhořčeně. „Při téhle práci nemůžu selhat. Nezajímám se o to, jestli je to práce pro Snapea nebo ne. Selhala jsem ve svém manželství. Selhala jsem na ministerstvu. Nechci selhat i tady.“
„Hermiono, neselhala jsi v ničem–“ začal Harry, ale Hermiona pozdvihla ruku, aby zastavila jeho tirádu plnou lítosti a ujišťování.  Všechno to slyšela už předtím a neznamenalo to nic. Potřebovala tuhle práci, aby se mohla vypracovat, a to znamenalo obchodování se Snapem. Jestli může zmanipulovat jeho, jak si představovala, tak už může zmanipulovat cokoliv.
„Musím se vrátit do obchodu,“ řekla. Hodila na stůl pár srpců a opustila malátně zívajícího a otráveného Harryho.
„Vezmu si to s sebou dvakrát,“ řekla Tomovi, který stál za barem. Zjistila, že ačkoli Snape prohlašuje, že nic nechce, když si ona jde ven pro oběd, neznamená to, že by nesnědl cokoliv, co přinese zpět. Obvykle to vypadalo tak, že ho nechala sníst celý svůj oběd, místo toho, než aby ho tu a tam nechala po kouskách ujídat. Bylo uklidňující vědět, že má nejméně jedno skutečné jídlo denně. Nemohla se dívat, jak byl vyzáblý, když jedl jen tak, jak opravdu potřeboval.
„Jako obyčejně?“
Hermiona přikývla.
 
------***------
 
Po dvou měsících Hermioniny práce pro Snapea měli konečně zákazníka, který učinil víc než jen procházku po obchodě. Vybral si knihu a poté ji zase vrátil a vzdálil se, když k němu Snape vyslal svůj pohled. Byl to malý podsaditý muž a Hermiona se ho téměř zeptala, jestli se neztratil, tak bylo nezvyklé vidět skutečného zákazníka. On však sebejistě chodil mezi regály a kontroloval malý kousek pergamenu ve své ruce, na kterém byl napsán jakýsi autor, kterého potřeboval. Vrátila se zpátky ke své vlastní knize, ale po každých pár větách se pohledem přesvědčovala, že neodešel.
O dvacet minut později se k ní Snape připojil s knížkou v ruce. Jejich jediný zákazník se k ní opatrně přiblížil. „M-m-máte Báječné přeměňování?“
„Ne, ale jsem si jista, že bychom ji mohli objednat nebo–“
„Rozhodně ne,“ přerušil ji Snape. „Neschvalujeme tyhle nesmysly. Měl bych vás vyhodit už jen za to, že se ptáte. Jestli chcete něco o přeměňování, měl byste zkusit Martina.“
Muž nezůstal, aby si vyslechl celou Snapeovu tirádu až do konce. Profesor se posadil a povzdechl si, vysílený ze svého projevu.
„Mohl to být náš jediný výdělek za tento týden,“ řekla Hermiona a zaklapla svou knihu.
„Nepotřebujeme takovéhle zákazníky.“ Opřel se o židli a otevřel vlastní knihu.
„Dobře, ale doufala jsem, že mi tento týden zaplatíte,“ řekla hořce. Nečekala na jeho odpověď a odkráčela do zadní místnosti. Hromadila se v ní frustrace a rozhořčení a přecházela sem a tam, jako nějaké divoké zvíře.  Tahle práce byla jediným řešením, jestli si chce vydělat peníze. Zastavila se, když její zrak upoutal pergamen na jeho stole v koutku – objednávkový formulář pro příští dodávku knížek. Pouze na sekundu se zarazila, než popadla brk a připojila i Báječné přeměňování pro každou situaci.
„Co si myslíte, že děláte?“ zazněl za ní Snapeův dunivý basový hlas.
„Ujišťuji se, že budeme mít Báječné přeměňování, až se příště po něm bude někdo shánět.“
„Musím vám připomínat, že je to moje knihkupectví? Nemusíte mi říkat, jak mám provozovat svůj obchod.“
„Ne? Těžko můžete zaplatit své účty a já těžko můžu zaplatit ty vlastní.“ Viděla zvláštní směs jedinců, kteří se nepřišli podívat na knihy, ale na Snapea. Když odešli, měl ponurý výraz na tváři a byl v horší náladě, než obvykle. Trápila se nad tím, co by mu (a jí) mohli udělat v den, kdy nebude moc zaplatit.
„Moje finance se vás netýkají, slečno Grangerová,“ zasyčel na ni.
„Měla bych tedy odejít? Opravdu mě potřebujete, abych odháněla zákazníky?“
„Nezajímám se o to, co děláte,“ odpověděl. Letmo se jí dotkl a posadil se na svou židli u krbu. Mě říct něco sarkastického, Hermiona by pak mohla příhodně odejít, ale zněl tak unaveně a přemoženě, že ji to zarazilo.
„Jestli se o to nezajímáte, nechte mne tedy objednat další várku knih a nechte mě dokázat, že tenhle malý obchod může začít vydělávat.“ Odmlčela se a čekala na jeho reakci. Neřekl nic, ani sval se mu nepohnul. „A pak byste možná mohl odjet tyto prázdniny do Itálie, jak jste chtěl.“
To ho dostalo. „O čem to mluvíte?“
Hermiona ukázala na kalendář s fotografií Říma, který visel nad jeho stolem. „Chcete jet do Itálie, ne?“
Profesor Snape protočil oči. „Někdo mi ten kalendář věnoval,“ odbyl ji.
„Nevěřím vám. Nikdo by vám nic nedal, obzvláště kalendář,“ řekla bezmyšlenkovitě. Smysl toho, co řekla, ji udeřil o moment později. Vyděšeně si zakryla ústa. „Nemyslela jsem to takhle!“
„Ano, myslela,“ řekl.
„Já se moc omlouvám. Já–“
„Objednejte si, co chcete.“
„Opravdu?“ Nemohla uvěřit, že ji nevyhodil. Přimhouřil oči stejným způsobem, jak to obvykle dělal, jako by prozkoumával každou její částečku. Cítila jeho pohled stejně, jako se může cítit vzorek pod mikroskopem.
„Ano, opravdu,“ odmlčel se, jako by něco zvažoval a pak zase pokračoval, „ale jestli vaše inventura shoří, pak poletíte.“
„Platí.“ Zvedla ruku, aby si s ním potřásla, ale znovu ustoupila, když zkroutil rty nechutí a poté otevřel svou knihu. Propustil ji nedbalým mávnutím ruky. Když se pro případ, že by se někdo další zázračně rozhodl vejít, vracela zpátky do přední místnosti, zamumlala si pod vousem: „Blbeček“.
„Já vás slyšel, Grangerová,“ napomenul ji, aniž by se obtěžoval vzhlédnout.
O dva týdny později přišly Hermioniny knížky, které měla v plánu prodat. Vypadalo to působivě, ale její slibná sláva a proslulost, kombinovaná se šancí mít nejprodávanějšího autora, který podepisuje jejich knihy, způsobila davy všetečně dotěrných čarodějek.
 „Co to všechno je?“ zahulákal profesor Snape přes zmatený dav. Odstrčil z cesty ženu ve fuchsiovém hábitu a vydal se k Hermioně.
 „Podepisování knih,“ řekla. Odvrátila se zpátky k Warneru Whitleyovi a k jeho zářivé bílým zubům. Jeho kniha o moderní kouzelné etiketě byla stejně okázalá, jako byla nudná, ale přinesla davy lidí. To všechno Hermioně do jisté míry připomnělo profesora Lockharta. „Čekají na vás. Jste připraven?“
 „Jsou mé vlasy hladké?“
 „Vypadají perfektně,“ řekla mu a postrčila ho do houfu lidí.
 „Dokonale směšné,“ uslyšela mumlat Snapea za svými zády.
 „Jenom hezky běžte dozadu. Postarám se, aby vás nikdo neobtěžoval,“ ujistila ho.
 Když kolem ní procházel, naklonil se a zašeptal jí do ucha: „To je podvádění.“
 Obrátila hlavu a lstivě se na něj usmála. „Ne, to je byznys,“ pošeptala nazpátek.
 Pochybovačně se na ní podíval, ale neřekl nic. Považovala to za výhru, když po hodině a půl prodali Whitleyovy knihy, a když si zapsala jejich množství, vydala tak hlasitý nadšený výkřik, že se Snape přišel podívat, co se děje.
 „Co je to za kravál?“ zeptal se při jejím vítězném tanci. V ponožkách uklouzla na naleštěné dřevěné podlaze a usmála se na něj jako nějaký blázen.
 „My jsme to dokázali!“ Vzal si od ní účetní knihu a nasadil si brýle na čtení na jeho příliš velký nos, aby se podíval.
 „Vy jste to dokázala, Grangerová. Domnívám se, že já seděl vzadu a četl si Lektvarový měsíčník.“
 „Děkuji vám, že jste mi dal tuhle šanci,“ řekla, zatímco se její úsměv rozšiřoval. On neřekl nic, jen protočil oči a odšoupal se zpátky dozadu. Hermiona se jala dokončit úklid a celou dobu si pro sebe prozpěvovala. Když byla hotova, šla si vzít do zadní místnosti plášť a kabelku.
 A tam, hned vedle jejího pláště, našla těžký váček s mincemi. „Co to je?“ zeptala se v momentě, kdy se otočila.
 Snape k ní přistoupil s náznakem úsměvu na rtech. „Je po desáté. Tohle je vaše přesčasová odměna.“
„Upřednostňovala bych procentní podíl ze zisku.“
  Jeho úsměv zmizel. „Nepokoušejte své štěstí, Grangerová.“
„O tom bych ani nesnila,“ odvětila. A před tím, než stačil něco odpovědět, se vytáhla, vtiskla mu rychlý polibek na tvář a přemístila se domů.
 
------***------
 
I když to byl jejich úspěch, Snape limitoval Hermioně jen pár autogramiád knih – ne víc, jak jednu za každý druhý měsíc. Tvrdil, že nátlak davu by mu mohl přivodit nervové zhroucení. Aniž by věřila jednomu jedinému slovu této chabé výmluvy, neústupně se stavěla za jejich zisk, který jim to přineslo, ale Snape odmítal jakýkoliv důvod. A tak se zase usadili v jejich každodenní rutině lelkování. A to právě dělali, když přiletěla velká hnědá stará sova, nesoucí velikou hnědou obálku ovázanou provázkem, která byla pro Hermionu.
 „Co to je?“ otázal se Snape.
 „Netuším.“ Roztrhala hnědý papír, který ukrýval výtisk novin. Zběžně jím prolistovala - stránky neodhalily žádný trapný titulek nesoucí její jméno, ale byl tu příspěvek v osobních inzerátech, který se opakoval.
 ‘Potřebuješ se odtamtud dostat pryč‘ bylo naškrábáno rukopisem Ginny Weasleyové ve zprávě.
 Opakující se příspěvek způsobil, že se Hermiona schoulila.
 Užij si hlubokou konverzaci o smyslu života u večeře při svíčkách.
 Slyšela za sebou Snapea, jak se uchechtl. Pohlédla na něj a zjistila, že jí zírá přes rameno.
 „Včera jsem nachytala svého ex-manžela s novou přítelkyní,“ vysvětlila Hermiona. „Ginny si myslí, že se musím pomstít tak, že bych si měla domluvit svou vlastní schůzku.“ Drásalo jí to srdce, vidět svého manžela s jinou ženou.
 „Pokud tedy potřebujete muže.“
 Ačkoliv si myslela, že je sentimentální, bylo těžké zvyknout si na osamělý život. Obzvláště poté, co její dosavadní život byl plný někoho blízkého nebo různých ostatních lidí okolo ní. „Možná, že žádného nepotřebuji, ale nějaká společnost by byla milá. Nebýváte osamělý?“
 „Jak bych mohl být osamělý, když mě nikdy nenecháte o samotě?“ opáčil.
 Hermiona ho ignorovala. Měsíce práce pro něj ji naučily, že Snape radši bývá otrávený. A ji bavilo ho dráždit.
 „Tady by se pro vás mohl někdo najít,“ řekla s ďábelským úšklebkem, když před sebou rozložila noviny. Vzala si pero do ruky a procházela různými inzeráty – hledala někoho osobitého, kdo by mohl upoutat Snapea.
„Ach…ne, ne,“ protestoval.
 „Tady je jedna: Miluje kočky a plete čajové panenky. Hledá někoho, koho by si mohla hýčkat.“
 „Nedělá mi problém vás zaklít, Grangerová,“ řekl varovným tónem.
 „Nebo bychom mohli napsat váš vlastní inzerát – třeba… ‚Starý vyšinutý kouzelník hledá němou blonďatou čarodějku s velmi velkými ňadry‘?“
 „Nejsem starý,“ zaprotestoval Snape. Hermiona pozdvihla obočí. „Ale ten zbytek je na místě,“ řekl, když viděl její pohled. Dostala záchvat smíchu nad jeho upřímností. Vytrhl jí noviny a hodil je do odpadkového koše.
 „Někdo se propaguje tímto způsobem, ale to vás není hodno,“ řekl o něco vážněji. „Zachovejte si nějakou hrdost, Grangerová. Zasluhujete si někoho, kdo ocení vaše vytrvalé klábosení a protivné otázky.“
 „Opatrně, Snape, skoro bych si na moment až myslela, že mě máte rád.“
 „To nikdy,“ zařekl se.
 Hermiona se na něj usmála a odebrala se zpátky dopředu.
 
------***------
 
„Jak to jde s vaší knihou?“ zeptal se téměř konverzačně jednoho dne. Musela říct, že téměř konverzačně, neboť to řekl se stejnou dávkou sarkasmu, se kterou říkal i spoustu jiných věcí. „Měl bych v brzké době očekávat vaši vlastní autogramiádu?“
 „Rozhodla jsem se dát na vaše rady,“ řekla a vzhlédla od svých pergamenů. Ale určila si, že pracovat na své knize bude pouze tehdy, kdy bude sama doma ve vlastním bytě, aby zabránila dalším nechtěným radám od svého podlého zaměstnavatele. Dokonce už našla vydavatele, který měl zájem a přijatelný knižní předprodej. Právě teď ale pracovala na projektu pro knihkupectví. Rozhodla se k organizaci knižního klubu.
 „Dobře. Cokoliv, co publikujete, bude lepší než ten příšerně dojímavý kus hrůzy od Parvati Patilové.“
 „Eee…děkuji.“ Hermiona nikdy nečekala Snapeovy napůl skryté komplimenty, takže když byla náhodou nějakým tak otevřeně poctěna, bylo to poněkud překvapující. „Takže si nemyslíte, že jsem příšerně dojímavá?“   
 „Ne, nejste,“ řekl. „Akorát tak na více přijatelné úrovni, než je většina ostatních lidí.“
 Hermiona si povzdychla a sebrala své papíry. „Jestli mě omluvíte, mám nějakou práci.“
 
------***------
 
Snape se následující den brzy ráno připloužil s mizernou náladou.
„Ráno na mém stole byl svazek papírů, který tam nepatří,“ řekl bez pozdravení. Hodil před ní na pult její pečlivě uspořádané náměty ke knižnímu klubu. Několik pergamenů sklouzlo příliš daleko a sneslo se na podlahu.
 Hermiona se ušklíbla. „Kdybyste se obtěžoval na ně aspoň podívat, mohl byste zjistit, že obsahují projekt ke knižnímu klubu,“ řekla mu, shýbla se a sesbírala zbloudilé papíry.
 „Rozhodně ne!“
 „Ještě jste to ani nečetl!“ odporovala. „Je to úžasný nápad, který vám vydělá peníze A TO znamená, že se budete méně střetávat tváří tvář se zákazníky. Je to perfektní řešení pro podivného starého netopýra, jako jste vy.“
 Snape jí vytrhl papíry z ruky a zavrčel: „Já NEJSEM starý.“
 Brala jeho odchod se svazkem jako souhlas, že by nakonec mohl zvážit její myšlenku. Napůl pobavená, napůl naprosto frustrovaná, zavrtěla hlavou a vrátila se ke svému utírání prachu.
 O hodinu později, když zrovna zařazovala novou dodávku usazená na vysokém žebříku, ucítila náhlé teplo ruky na svém kotníku. Prsty se obtočily okolo její nohy a ona nadskočila, když ucítila palec stlačující její kůži v nepatrném pohlazení.
 „Tohle už nikdy znovu nedělejte!“ řekla, když stáhl ruku zpátky. „Ledaže byste byl připraven mě chytit.“
 „To je vynikající! Smím vás políbit?“ zvolal, ignoruje její vyjádření. Pozdvihl svazek pergamenů, které třímal v ruce. Slezla ze žebříku a přikývla na souhlas. Nemyslela si, že by ho někdy předtím viděla tak rozvášněného. A pak ji význam slov, která právě vyslovil, uhodil plnou silou. Políbit Severuse Snapea? To by radši muchlovala hypogriffa.
 Ale musela uznat, že zlidštěl. Když jste přehlédli velký nos, zažloutlé zuby, mastné vlasy a jeho nevrlost, tam někde uvnitř to byl důvtipný a občas i soucitný člověk…někde hodně, hodně hluboko uvnitř.
 „Po-políbit mě?“ vykoktala.  Nezdálo se, že by mohla vyloudit inteligentní reakci a spokojila se s pouhým zopakováním jeho slov.
 Snape k ní vzhlédl od pergamenu poněkud překvapeně, jeho oči byly náhle široce rozevřené. A potom zabručel: „Nemyslel jsem to doslovně, Grangerová.“
 „Jistě, samozřejmě,“ řekla s křehkým úsměvem. Pamatovala se, jak muži okolo ní nebyli schopni dohlédnout přes její lásku ke knihám tak daleko, aby pomysleli na to, že by ji mohli políbit. Ani její podřízení, přestože to noviny mohly říkat, ani Harry nebo Ron, dokonce ani její manžel a už vůbec ne Severus Snape.
 Snape ji pozorně sledoval a vzrušení nad jejím plánem už odeznělo, nahrazeno jeho chladnou zvědavostí. „Chtěla byste to – abych vás políbil?“
 Hermiona zaváhala. Opravdu nad ničím takovým zatím nepřemýšlela. Pomalu si zvykala na jeho uštěpačnou osobnost, ale po fyzické přitažlivosti…
 „Ch–chtěla bych…Chtěla bych vědět, co si myslíte o tom mém nápadu.“
Odmlčel se, po několik momentů neodpověděl na její otázku, ale nakonec opustil nepříjemné téma o líbání. „Je to hodnotné,“ řekl. „Žádá si to velmi malou investici, jenom nějakou počáteční inzerci, protože nemůžeme objednávat knihy, dokud nebudeme mít objednávky.“
 „A pro nás je tu jen málo k udělání, kromě poslání objednávky s naším prodavačem, který je bude dodávat přímo zákazníkům. Snížíme ceny a zvýšíme marže,“ řekla Hermiona a její vzrušení vzrůstalo s jeho zájmem. Opravdu by to mohlo fungovat!
 „Ano, jistě, četl jsem ten prospekt, Grangerová. Nemusíte mi to opakovat,“ zabrblal Snape.
 „A nezapomeňte přidat prémii za udržení odstupu zákazníků od vaší oslnivé osoby,“ řekla s úšklebkem.
 „Vy jedna nestydatá!“ řekl. A pak se narovnal v celé své výšce a hleděl na ni. „Je tu ještě hodně práce na odstartování toho projektu. A jelikož je to váš nápad, budete zodpovědná za smlouvání konkurenčních cen s našimi dodavateli. Budete potřebovat pěkné jednání se soví zásilkou. A taky kreativní nabídku, která bude zajímat široký okruh lidí.“
 Hermiona se jím nenechala zastrašit. Založila si ruce v bok a upřeně mu oplácela jeho pohled. „A co budete dělat vy?“ zeptala se.
 „Já si jdu dát šlofíka,“ řekl a se zavířením černého hábitu opustil šklebící se Hermionu.
 
------***------
 
Nakonec se ukázalo, že Knižní klub vyžaduje mnohem více práce, než Hermiona původně očekávala. Od pročítání osobních inzerátů, hraní Solitaire mezi chomáči prachu a od velice příležitostných zákazníků se její práce přesunula k letaxovému vyjednávání s jedním dodavatelem za druhým, dohadování cen soví dodávky až k úpravě jejich obchodních cen. Často pracovala dlouho přes osmou, ale když se jí Harry s Ronem zeptali na její přesčasy, ona se pouze usmála s myšlenkou na svůj potencionální úspěch.
 Jednou pozdě v noci usnula u předního pultu a všechny její papíry a grafy provozního účetnictví se rozprostíraly všude okolo ní. Při zvuku ťuknutí pokládaného porcelánu na stůl se probrala. Vzhlédla a uviděla Snapea, jak se nad ní naklání. Šálek čaje a talířek se sušenkami ležely před ní na stole.
 „Proč jste stále tady?“ zeptal se.
 Natáhla se pro sušenku a strčila si ji do úst. Její žaludek zahřměl nesouhlasem. Musely to být hodiny, co naposledy jedla, a musely to být dny, kdy měla naposledy pořádné jídlo.
 „Právě procházím tyhle číselné materiály,“ řekla s plnou pusou.
 „Slyšel jsem, že lidé nad něčím usínají, ale nemyslel jsem si, že to myslí doslova.“ Hermiona na něj zmateně hleděla. „Máte inkoust na čele,“ ukázal na ni dlouhým prstem.
 „Jé!“ Zamračila se a vztáhla ruku, aby si vydrhla kůži. Snape sebral jeden z mnoha papírů, a když se tím pročítal, poklepával si na rtech prstem.
 „Tahkle to opravdu je? Čtyřicet procent nastavené mezi?“
 Hermiona přikývla. „A stále nižší, než má konkurence. Líbí se mi tyhle obchodní záležitosti. Je to skoro tak zábavné jako věštění z čísel.“ Promnula si oči. „Měla bych jít domů.“
 „Dopijte svůj čaj,“ pověděl jí s prstem namířeným na kouřící šálek před ní. Zdvihla ho a usrkla horkou tekutinu. Ticho mezi nimi bylo blahobytné, nicméně cítila, že by ho měla porušit.
 „Proč mě zaměstnáváte?“ zeptala se náhodně. Nedostatek spánku očividně působil na její úsudek.
 Snape neřekl nic, takže si myslela, že ji snad ignoruje, ale nakonec se ozval: „Každý si zasluhuje nový start.“
 „Vy také?“
 „Svůj jsem měl už dvakrát,“ řekl lehce.
 „Víte co se říká – do třetice všeho dobrého,“ namítla s malým úsměvem. Posunula svou ruku přes pult a stiskla tu jeho. „Tenhle Knižní klub by mohl být váš nový start.“
 „Myslel jsem, že to znamená, že bych mohl jet do Itálie,“ řekl. Upřeně zíral na její ruku, dokud ji konečně neodtáhla a neopřela se o svou židli.
 „A fresha starta,“ řekla Hermiona s příšerným pokusem o italský přízvuk. Hleděla na svůj šálek čaje. „Co jste do toho přidal?“
 Snape zavrtěl hlavou a zasmál se. Uvědomila si, že nikdy před tím ho neslyšela se smát. Byl to…zvláštní zvuk, ačkoli ne nepotěšující. „Nic, naprosto nic,“ odpověděl jí.
 „Měla bych jít domů,“ řekla a postavila se. Trochu se zakymácela.
 „Použijte letax. S mým štěstím byste tu nechala svá ústa, pokud byste se odštěpila.“
 
-:*:-:*:-:*:-:*:-:*:-
 
 Když se nakonec spustil Knižní klub, bylo to daleko úspěšnější, než jak si Hermiona původně představovala. Skutečně měla dost práce, aby jí to zabralo několik dnů a často zůstávala pozdě do večera. Snape se dokonce ujal objednávek a vyřídil je. Od té doby, co se její život rozpadl, se po všech těch dnech cítila, jako by byla zpátky na správné cestě. Štěstí měla na dosah. Harry to okomentoval tím, že je příjemné vidět ji zase se usmívat, opravdu usmívat, a ne pozorovat, jak se poslední rok nutila do těch šťastných výrazů, zhodnotil to nakonec.
 Nával radosti z jejího úspěchu se v ní hromadil, a když procházela posledními objednávkami, přistihla se, že si prozpěvuje. Prodávali všechno od svérázných milostných románů, příruček kouzelného vaření až po akademické časopisy. Obchod vydělal během dvou týdnů víc, než v posledních třech měsících, a Hermiona dokonce dostala dopis od vydavatele, který měl zájem o vydání jejích pamětí.
 „Grangerová! Jestli si chcete zpívat, zkuste něco méně protivného a méně falešného!“ zařval Snape zezadu.
 „Co říkáte na Sudičky?“ zakřičela nazpátek.
 „Přijatelné!“
 Usmála se pro sebe a změnila melodii.
 
-:*:-:*:-:*:-:*:-:*:-
 
Autogramiády knih a knižní klub Hermioně nestačily. Snila o něčem víc a její úspěchy spojené se dvěma dalšími by ji popohnaly do senzačních výšek.
 „Mohli bychom to samé udělat i s lektvary,“ řekla Snapeovi jednoho dne, když si zrovna udělali pauzu. „Lidé by si je mohli objednat poštou spolu s našimi knihami.“
 „Dovolte mi připomenout – nikdo si nebude chtít objednat lektvary ode mne.“
 „Nebudou vědět, že jste to vy. Mohli bychom vymyslet nějaké krycí jméno, něco jako Sven Snopes.“
 Snape na ni pouze zíral. „Jste duševně chorá? Sven?“
 „Dobře, tak ne Sven. Možná něco méně cizího – Stephen Smith?“
 „Nemyslím si, že chápete, jak je lektvarová společnost malá. Jestli kdokoliv v kouzelnické společnosti slyšel o někom jiném, tak jsme to my, lektvaroví experti, kteří všechny potkali a znají prostřední jména těch druhých.“
 Hermioně však zůstala pochybnost, ale věděla, že by to nemělo žádný smysl. Takže vymyslela jinou řadu otázek. „A jaké je vlastně vaše prostřední jméno?“ zeptala se.
 „Jako kdybych vám to řekl.“
 „Tak tedy budu hádat,“ opáčila a ignorovala jeho úšklebek. „Severus Aurelius Snape?“
 Snape na ni upřel pohled, takže to zkusila znovu. „Severus Xavier Snape?“ Další vražedný pohled. „Severus Augustus Snape?“
 „Jste směšná, Grangerová,“ oznámil jí.
 „Už vím!“ vykřikla se širokým úsměvem. „Severus Bob Snape.“
 „Navrhuji, abyste změnila téma, Hermiono Jane Grangerová, nebo budu donucen vás vykuchat,“ pohrozil.
 Hermiona se zasmála, ale rychle se přizpůsobila. „Chtěla jsem od vás získat povolení, abych mohla napsat Minervě.“
 Svraštil obočí. „Proč zatraceně potřebujete moje povolení, abyste dělala takové věci?“
 „Protože se jí chci zeptat, jestli nám pošle seznam učebnic na příští rok. Posílají je do zdejších obchodů, aby se ujistili, že mají na skladě všechno, co studenti budou potřebovat. Nebylo by to tak, že by se objednaly knihy a později by se zjistilo, že se jediná neprodala. Nebo že by je dost neschvalovali. Myslím, že bychom do toho měli jít.“
 „Takže by obchod mohl být okupován usmrkanými prvními ročníky a jejich rodiči? Naprosto ne. Přestal jsem učit, abych od nich uprchl.“
Hermiona potlačila nutkání mu připomenout, že přestal učit díky tomu, že na ředitele vyslal kletbu, která se nepromíjí, a ne proto, že by měl ohromující nechuť k práci a ke studentům. Ačkoliv, na základě jejích vzpomínek, co na něj měla ještě ze školy, nebyla ta druhá možnost zas tak nepodstatná.
 „Zapíšeme je do knižního klubu a necháme studenty objednat si učebnice poštou. Zachrání to ty starší, kteří už mají většinu jejich pomůcek, aby se nemuseli vydávat na Příčnou ulici.“
 „Napište, co chcete, ale stejně nebudou chtít jít do něčeho, co má co dělat se mnou,“ pravil.
 „To je absurdní!“
 „Uvidíme,“ opáčil. Sebral zbytek svého oběda a opustil ji odchodem od pultu.
 
-:*:-:*:-:*:-:*:-:*:-
 
Hermiona napsala ten dopis ještě to odpoledne, odhodlaná dokázat, že se Snape mýlí. Dala mu šanci a přišla na to, že když se jednou dostala přes jeho ostnatý zevnějšek, užívá si trávení času v jeho společnosti. Ve skutečnosti se těšila, až přijde do práce a dokonce i v neděli byla často k nalezení v knihkupectví, což byl její jediný den volna přes víkend.
 
Doufám, že Vás tento dopis zastihne v pořádku. Jak jste jistě mohla slyšet, opustila jsem svou práci na Ministerstvu kouzel a momentálně se zkouším uplatnit v obchodování. Měla jsem velké množství nedávných úspěchů s knihkupectvím Literati, které vlastní Váš přítel a bývalý kolega, Severus Snape. A o tom Vám vlastně dnes píši.
Pamatuji si, že jako student jsem byla docela rozrušená, než jsem každý rok dostala seznam učebnic před začátkem školního roku v Bradavicích. Co jsem neměla ráda, byly tlačenice davu, když jsem vešla do Krucánků a Kaňour, abych si koupila potřebné knihy. Umím si představit, že nejsem jediná, kdo to cítí stejně. Náš obchod, Literati, má rozsáhlý katalog poštovních objednávek, do kterého bychom mohli lehce zařadit Bradavické seznamy učebnic pro každý ročník, a ušetřit tak studentům a jejich rodinám drahocenný čas při začátku každého nového školního roku. Doufám, že to zvážíte a dáte nám předchozí oznámení, takže bychom mohli ručit za to, že máme knihy na skladě.
 
Prosím, pozdravujte ode mne zbytek profesorů. Budu čekat Vaši odpověď.
 
Upřímně zdraví,
Hermiona J. Grangerová
 
-:*:-:*:-:*:-:*:-:*:-
 
Hermiona věděla, že jednoho dne by Snape z ní nakonec onemocněl a ona by byla donucena ho opustit i s Literati. A s fungujícím Knižním klubem a s obchodem, který konečně vydělává, si spočítala, že by to mohlo nastat dříve než později. Byl to jeden z důvodů, proč pokračovala v hledání nových cest být užitečná okolo obchodu. Nemohla vydržet myšlenku, že by to tu už opustila. Ale neočekávala tu možnost, že by šla vlastní cestou k takové představě, jakou byl dopis, který právě přišel od Minervy.
 
K prezentování Vaší obchodní nabídky uspořádám radu profesorů. Správně jste odhadla, že posíláme naše seznamy učebnic do Krucánků a Kaňourů, než začne školní rok, abychom si byli jisti, že naši studenti budou schopni sehnat si všechny potřebné knihy na jednom místě.
Přiznám se, že fakt, že Severus vlastní podnik, kde pracujete, by mohlo způsobit jisté potíže. Jeho minulost s touto školou mu neumožňuje obnovit jakékoliv partnerství. Shledala jsem, že na prvním místě jsem se ocitla mezi lítostí a zájmem, co vás posedlo, že jste s ním začala pracovat.
Můžete si být jistá, že tu stále budete mít místo. Ve skutečnosti mám volné místo pro profesora věštění z čísel. Prosím, řekněte, že to zvážíte. Nemohu přijít na nikoho lepšího, kdo by se mi vybavil pro budoucí intelekt kouzelnické společnosti.
 
Očekávám vaši odpověď koncem měsíce.
 
Vaše,
 
Vůbec to nebylo to, v co doufala. Nabídka učitelského postu byla hezká, ale zdálo se nepoctivé nabízet práci ve stejném odstavci, ve kterém Hermionu kárala za její současnou volbu práce. Ráda pracovala pro Snapea. Trvalo měsíce o tom přesvědčit Harryho s Ronem, a Hermiona si nebyla jistá, jestli je horší snaha nebo příjem navíc, jakož to i zkusit a přesvědčit McGonagallovou.
Zmačkala dopis a hodila ho do odpadkového koše. Očekávala, že Snape by se nesporně rozzářil, kdyby se dozvěděl, že on měl pravdu a ona ne. Při druhé myšlence vytáhla hůlku a přemístila vzkaz do ohně. Byla to zvrhlá věc, být si tak jistý opovržením ostatních lidí; rozhodla se, že mu nedovolí, aby to věděl. Pozorovala pergamen, jak se rozpadá v hromádku černých sazí a pak se vrátila zpět k práci.
Když se následující den vrátila s přineseným obědem, našla Snapea vypadajícího velice rozčileně.
„Nezlobte se na mne,“ řekla a položila jeho porci na stůl. „Tom dnes neměl rostbíf, tak jsem vám vzala kuře.“
„Předpokládám, že budete měnit zaměstnání ve vaší dvoutýdenní výpovědi,“ vyprskl s úšklebkem.
„Co?“ Jak je možné, že to ví? Žasla. A pak jí to došlo. Ten vlezlý bastard! „Vy jste četl můj vzkaz od Minervy, ještě než jsem ho četla já!“
„Vy jste ta, která rozhodla, že bych měl být pod ochranou poštovní donášky. Jak jsem asi mohl vědět, že je to pro vás?“
„Nevím,“ vychrlila, „možná že jméno Hermiona Grangerová by vám mohlo být vodítkem.“
„Nejvíce věcí chodí tyto dny na vaše jméno sem do mého obchodu. Domnívám se, že bude nejlepší, když od teď nakouknu do každé a budu si tak moc být jistý, že to tu nevyprodáváte za mými zády!“ Jak pokračoval, jeho hlas se zvýšil o jednu frekvenci, čímž pobídl Hermionu.
„NIKDY bych nic takového neudělala!“ vykřikla. „Jak si to můžete myslet?“
„Nesouhlasím,“ řekl, otočil se od ní a vykročil pryč.
„Co? Nemůžete souhlasit s něčím, co jsem ještě nepotvrdila. Merline! Dává vám to nějaký smysl?“ přela se Hermiona a jala se ho následovat. „Vraťte se zpátky Snape!“
 Neočekávaně se zastavil a obrátil se, jeho černý hábit jí plesknul o nohy. „Potřebuju vás tady.“
„Nepotřebujete! Knižní klub se rozběhl a obchod vydělává. Dokonce jsem vás znovu naučila jíst pravidelně. Už tu není nic, co bych mohla udělat.“
„Takže potom jsem byl pouze jeden z vašich projektů, stejně jako ten váš prokletý SPOŽÚS? Dala jste mu tentokrát jméno? Možná něco jako Cíleně Uspořádejte Severuse Snapea?“ jeho oči blýskaly hněvem a s každým slovem udělal krok na ní, takže se po chvíli ocitla zády na jedné z knihoven.
 Prstem dloubla do jeho hrudi. „C.U.S.S.? *)Určitě jste mě stejně proklínal po většinu času. Líbilo se mi tady pracovat, tedy většinou, ale vy jste mě očividně donutil začít od samého začátku, což jste mi stěží toleroval. Nerozumím vaší náhlé touze k–“
Přerušil ji. Bezprostředním pohybem najednou přitiskl své rty k jejím. Hermiona se zajíkla, Snape využil příležitosti a prohloubil polibek. Jakmile se vzpamatovala z šoku, že ji Snape políbil, zjistila, že je v tom docela dobrý. Oči se jí přivřely a ona se soustředila na pocit jeho úst na svých. Páteří jí projel mrazivý záchvěv, když pozvedl ruce a vzal do nich její obličej, a mozolnaté polštářky palců hladily její kůži.
„Nesouhlasím,“ řekl mírně chraptivým hlasem, když se od ní odpojil.
 „Říkala jsem ti, že nemůžeš nesouhlasit s něčím, co jsem nepotvrdila,“ zašeptala.
 „A?“
 „Jsem sentimentální a ptám se na každou nepříjemnou otázku, co mě právě napadne.“
 „Zapomněla jsi na falešné melodie,“ řekl. Hermiona otevřela pusu k protestu, avšak on jí přitiskl prst na rty a utišil ji. „A krásná a chytrá a mnohem lepší podnikatel, než jakým kdy já budu.“
Naklonil se znovu, aby ji políbil, tentokrát ale něžněji. „A ještě mnohem důležitější je to, že jsi mě vyvedla na denní světlo ten úplně první den.“
„Nejsi tak špatný,“ řekla a usmála se naproti jeho ústům.
Odstoupil a podíval se na ni. Jeho oči byly tmavé a zářící, jako kousek obsidiánu, a i když ji neobjímal rukama, cítila, jak je přišpendlená na místě jeho pohledem. „Chci svůj nový začátek,“ pronesl.
Koutky jejích úst se zvedly v úsměvu. „A teď kdo je hrozně sentimentální,“ řekla s troufalým úšklebkem.
„Nesnesitelná šprtko,“ zamručel a znovu přitiskl své rty na její. Přemístil ruce z jejího obličeje do jejích vlasů a dolů na záda, čímž si ji přitiskl mnohem blíž.
„Starý nevrlý netopýre!“ obvinila ho, když se přesunul pozornost od jejích rtů k lechtání jejího krku. Odtáhl se a vrhl na ni zlý pohled.
„Nejsem starý,“ zavrčel.
„Ne, jsi můj,“ odpověděla a ještě několikrát se políbili.
 
KONEC

 

*) Cuss v angličtině znamená klít, proklínat. Původní význam zkratky byl Clean Up Severus Snape, tedy C.U.S.S. Jde o slovní hříčku, kterou se mi nepodařilo tak úplně přeložit do češtiny.






Fanfiction
Povídky kapitolové
Povídky jednorázové
Drabbles
Překlady

Fiction
Povídky
Poezie

Navigace
Odkazy
Kontakt & About me

Link Me


Other
betaread

doucovani

Follow tardisblueeyes on Twitter

TOPlist

Shout Board